1. kapitola- Novorozená

15. března 2009 v 20:03 | Haniskka |  Nový život
Novorozená Můj zrychlený tlukot srdce se nedá srovnat s tou bolestí, co prochází mým tělem. Je to nepopsatelná bolest, jako by mě někdo hodil do ohně a já jsem s tím nemohla nic dělat, mohla jsem jen ležet a křičet v bolestech. Nevím co se to semnou dělo, poslední co si pamatuji byla ta autonehoda. Jela jsem taxíkem s diskotéky. Je mi 17 a proto nemůžu řídit auto. V tu chvíli jsem si myslela, že je dobrý nápad zavolat si taxi.

Kamarádi tam chtěli zůstat déle a tak jsem neměla na vybranou. Všechno se vyvíjelo celkem v pohodě. Když jsme byli nedaleko Forks, snažil se řidič předjet náklaďák, pak už si pamatuji jen rychle blížící se světla a velkou ránu. Myslela jsem si, že jsem mrtvá, ale ta bolest, co mi projížděla celým tělem dokazovala, že jsem naživu. Najednou začala bolest ustupovat a srdce mi začalo bít ještě rychleji. Pak udeřilo naposledy a bolest ustala. Nevěděla jsem, jestli jsem už mrtvá, nebo to celé byl jen zlý sen a já se z něj probudila. Bylo na tom něco divného. Mohla jsem hýbat končetinami, ale srdce jako by bylo mrtvé, nebilo. Snažila jsem se otevřít oči a když jsem je otevřela naskytl se mi pohled na mnoho lidí, kteří byli kolem mě, ale nikdy jsem je neviděla. Nevěděla jsem co mám říct, nebo udělat, ale byli tak krásní, že mi připadali jako andělé. První slova, na která jsem se zmohla byly "To jsem v nebi?" Lidé kolem mě se usmáli, ale zdáli se mi nervózní. "Ne, nejsi." Odpověděl mi vysoký blondýn s výraznými rysy ve tváři. Usmál se a pokračoval, "Byla jsi na sklonku života a myslel jsem si, že by bylo správné tě zachránit". Vůbec nic jsem nechápala, nejsem mrtvá, ale s mým srdcem není něco v pořádku. Vyděl, že nechápu a snažil se mi to vysvětlit. "Nejsi mrtvá, ale ani živá. Proto, abych tě zachránil jsem z tebe musel udělat upírku. Vím, že mě za to možná odsoudíš, ale byla to jediná možnost, kterou jsem mohl udělat." Nevěřícně jsem se na něj dívala, nikdy jsem nevěřila na takové ty pohádky o upírech a vlkodlacích a jiných hororových postav. Neměla jsem mu to ale za zlé, protože mi zachránil život. Nevěděla jsem nic o tom, jak upíři žijí, bylo mi ale jasné, že místo jídla pijí krev. V tomto momentě mě začalo pálit hrdlo. Nedalo se to vydržet, ale sama pro sebe jsem si řekla stop a ono to přestalo. Nemyslela jsem si, že to bude tak jednoduché. Kolem mě stálo celkem jedenáct lidí. Představili se mi a já jsem zjistila, že jsou skoro všichni popárovaní. Jako mamka a taťka tu jsou Esme a Carlisle, dále Edward, Bella a jejich dítě Renesmee, Rosalie a Emmett, Alice a Jasper, poté tu byl jeden novorozený stejně jako já, kterému se stala podobná nehoda co mě, jmenuje se Chris a taky je tu jeden, který není upír, je to vlkodlak a jmenuje se Jacob. I přes to, že dnešek je v celku divný, tak se mi líbí. Všechno nyní vidím, slyším a dělám lépe. Carlisle mi vysvětlil, že jejich rodina se liší od jiných klanů tím, že pijí jen zvířecí krev a proto jsou jejich oči zlaté a ne rudé. Chris je upírem jen asi měsíc a jeho rudé oči pomalu tmavnou.Opět mě dohnala žízeň, hrdlo mě začalo bolet a pálit a proto se ostatní rozhodli, že půjdeme na lov. Nikdy jsem to nedělala, ale protože mi Chris a ostatní pomohli, zvládla jsem to. Večer, když každý dělal něco, sedla jsem si na pohovku mezi Chrise a Carlisla. "Co tvoje rodina?" zeptal se Chris a já si až teď vzpomněla, co asi dělají, když jsem se nevrátila domů. Carlisle se podíval na Chrise pohledem, který mu říkal, ať už mlčí. "My jsme teď tvoje rodina" ozvala se Esme od počítače. Usmála jsem se na ni a dál se to už neřešilo. Zaujala mě asi pětiletá Renesmee, které tu většina lidí říkala Nessie, ale Belle se to asi moc nelíbilo. Nessie moc nemluvila, ale když mi chtěla něco říct, přiložila mi ruku na tvář a tak se mnou komunikovala. Zřejmě jsem se jí taky líbila, protože byla pořád u mě. Vždycky jsem měla ráda děti a zvláště Nessie, s ní vyzařovala nějaká energie, která si každého omotala. "Viděla jsi se už v zrcadle?" zeptala se Alice. Bella jen protočila oči a podívala se na Edwarda, oba se začali smát a Alice se na ně naštvaně podívala, to je ale pobavilo ještě víc. "Ne neviděla" přiznala jsem, ale to už mě vytáhla z křesla a táhla směrem ke koupelně. Postavila mě před zrcadlo a čekala na mou reakci. Podívala jsem se a sama sebe jsem nemohla poznat. "Tak co Hannah?" dožadovala se odpovědi Alice. Mé oči byly rudé, toho jsem si všimla jako první, moje vlasy byly delší a blonďatější, byla jsem vyšší s vypracovanějším tělem a obličej se mi změnil úplně. Sama sebe bych asi nepoznala. "Páni" zmohla jsem se jen na tuhle odpověď, ale Alici asi stačila. Zase mě chytla za ruku a táhla mě ke dveřím nějakého pokoje. "Tohle je Edwardův bývalý pokoj, teď bydlí s Bellou a Nessie ve svém domku. Teď je to tu tvoje. Zatím co jsi byla mimo, jsme to tu trošku poupravili a doplnila jsem ti šatník.". Usmála se a už mě táhla ke dveřím skříně. Pokud jsem si původně myslela, že je to jen skříň, tak jsem se spletla. Byla to celá místnost, plná poliček s oblečením, botami a doplňky. "Wow", žasla jsem. Jako člověk jsem si potrpěla na nakupování a oblékání. Myslím si, že si s Alicí budu velmi dobře rozumět. "Opravdu úžasné, ale kde jsi na to vzala tolik peněz?" zeptala jsem se ale Alice se jen usmála. "Když jsi upír a nepotřebuješ peníze na nějaké lidské potřeby tak dost ušetříš víš?" Docvaklo mi to a upírský život se mi začínal líbit čím dál víc. S Alicí máme stejné zájmy, alespoň co se týče módy. Rozhodla jsem se si nějaké šatičky vyzkoušet, ale Alice se omluvila a šla dolů. Oblékla jsem si jedny krátké růžové šatičky na ramínka a vyšla do pokoje před zrcadlo. Stoupla jsem si k němu a pozorovala se ze všech stran. Nevšimla jsem si kdy Chris přišel, ale upozornil na sebe pochvalným pohvízdnutím. Otočila jsem se na něj a místo poděkování jsem se na něj usmála. Sedla jsem si za ním na postel a začala jsem konverzaci. "Proč jsi se stal upírem? Co se ti stalo?" zeptala jsem se a čekala jsem na odpověď. "Něco podobného jako tobě, vyboural jsem se na motorce, asi před měsícem" odpověděl. "Aha a kolik je ti let?" byla jsem zvědavá, až teď, když byl u mě blízko jsem si všimla jeho krásných ostrých rysů v jeho obličeji. Chris byl tak celkově můj typ. Byl vysoký se sportovní postavou, malinko dlouhé rovné vlasy ani ne po ramena se zvláštní barvou. Bylo to něco mezi hnědou a černou, velmi se mi tenhle odstín líbil. A měl krásnou bledou kůži jako tady asi každý. Jeho oči každým lovem tmavly. " Osmnáct, tobě sedmnáct, že?" usmál se a snad poprvé jsem si všimla jeho krásného úsměvu. Kdybych byla člověk určitě by mi to podlomilo kolena, ale ten pocit, co jsem cítila byl zvláštní, lidský. "Ano, a co tvoje rodina?" řekla jsem. Dlouze se na mě zadíval a odpověděl. "Myslím, že se přes to přenesli velmi dobře, u nás to nefungovalo. Ten den co jsem měl tu nehodu mi řekli, že se budou rozvádět, tak jsem sedl na motorku a co nejrychleji jsem mohl jsem odjel. Bohužel, nebo bohudík jsem nevybral zatáčku. Nevím jak tobě, ale mě se tenhle život líbí, i když je to před lidmi docela těžký." Zase se usmál a já byla chvíli mimo. "Aha, to já měla dobrou rodinu, normální rodiče a dva bráchy. Ten den, co se mi to stalo jsem byla na diskotéce se svými přáteli. Chtěli tam zůstat, ale já se ten večer rozešla se svým klukem a chtěla jsem vypadnout. Zavolala jsem si taxíka, ale když chtěl předjíždět napálil to do auta, které jelo proti nám. Myslím si, že si naši myslí, že jsem utekla. Když nenašli moje tělo a řidič jim nemohl říct, že jsem jela s ním. Ale tenhle život se mi taky líbí." Usmála jsem se jak nejlíp jsem dovedla a zdálo se že to s ním taky malinko pohnulo. "Já vím co se ti stalo, Alice to viděla ve svých vizích." S klidem odpověděl. "Vizích?" zeptala jsem se a naprosto jsem nechápala jak to myslel. "Ano, Alice má dar a není jediná, Alice vidí budoucnost a tak tě viděla." Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Dar? A není jediná? Tahle otázka mi vrtala hlavou. "Kdo má ještě dar?" Zeptala jsem se a dívala jsem se na jeho výraz ve tváři. "Edward umí číst myšlenky, Jasper umí vyvolat pocity, například uklidnit někoho nebo tak, Bella je něco jako štít, dokáže ochránit před jinými typy darů, Emmett je silný, Rosalie je krásná a já můžu vidět jak se doopravdy cítíš." Byla jsem překvapena co všechno moje nová rodina dokáže. "A jak to funguje?" měla jsem na mysli jeho dar, pochopil to a odpověděl.¨ "Je to něco podobného jako Jasperova moc, na většině upírů nejsou poznat emoce, kvůli kamenné tváři a tak, ale já dokážu poznat jak se kdo cítí. Například ty jsi nadšená, máš radost z nových šatů, nemám pravdu?" usmál se tím svým krásným úsměvem. "Kupodivu máš" usmála jsem se a pokračovala jsem. "Ale proč já nemám žádný dar?" bylo mi to trochu líto. "A teď jsi zklamaná" řekl a usmál se. "Někdo ty schopnosti ani nemá a na někom se ukáží až později" omluvně se usmál a dodal "Pojď půjdeme dolů za ostatními" usmál se a vzal mě za ruku. Vešli jsme do obývacího pokoje a já přitom myslela na ty dary a mrzelo mě, že žádný nemám. Edward se na mě podíval a řekl "Třeba se to ukáže později" usmál se a ve mně v prvním okamžiku trhlo, ale pak jsem si uvědomila jeho dar čtení myšlenek. "Ale třeba žádný dar nemám" řekla jsem a smutně se na ně podívala. "Nebyla by jsi první ani poslední" řekla Rosalie. "Já vím" odpověděla jsem pouze a šla si sednout k počítači. Jak jsem šla zavadila jsem o vázu, kterou odpoledne naaranžovala Alice. Váza padala a já řekla stop a čas se zastavil. Nevím jak jsem to udělala, ale nikdo z mé nové rodiny se ani nepohnul. Váza visela ve vzduchu a já ji sebrala a položila zpět na stolek. Ulevilo se mi, ale začala jsem přemýšlet jak zase pustit čas. Řekla jsem si zpět, ale nejen že se čas rozjel, on se začal posouvat do doby, když jsem sešla schodiště a šla si sednout. Váze jsem se vyhnula, ale ostatním to taky přišlo divné. Asi tu změnu času zpozorovali. "Jak jsi to udělala?" Ptal se Emmett a vypadal překvapeně. "Sama nevím." Odpověděla jsem po pravdě. "Myslím, že už jsi našla svůj dar" zakřenil se na mě Edward. "Asi jo, ale taky by mě bavilo se někomu rýpat v hlavě." Oplatila jsem mu to a všichni se zasmáli. "To je velice zvláštní dar" řekl Carlisle. "Ještě jsem neviděl, že by někdo mohl hýbat časem" zamyslel se a v místnosti se rozhostilo ticho. Bylo už pozdě a Nessie už spala v Bellině náručí a proto se Edward s Bellou rozloučili a odešli do jejich domu uložit Nessie do postele.
 


Komentáře

1 TwiligthGirl(osobnosti.cz-elizabethd) TwiligthGirl(osobnosti.cz-elizabethd) | 15. března 2009 v 20:50 | Reagovat

Ahojky...Pěkná povídka už se těším na pokráčko...JJ a ještě súpa desing...:0)

2 maky maky | 15. března 2009 v 20:55 | Reagovat

Tvá povídka se mi opravdu moc ale moc líbí....jen tak dál:-)

3 deedou deedou | 15. března 2009 v 21:00 | Reagovat

Jjj ta povídka je moooc pěkne ;-)...máš to tu pěkné ...:-)

4 Bety Bety | 15. března 2009 v 22:38 | Reagovat

j mas to moc pekny... :) ale proc ji rikaj nessie?

5 haniskka- admin haniskka- admin | 16. března 2009 v 13:14 | Reagovat

mno ono to bylo ve 4. Belle a Edwardovi se narodilo děcko a Bella mu začala říkat Renesmee a Jacob to skomolil na Nessie.... :)

6 Denýý Denýý | E-mail | 16. března 2009 v 19:11 | Reagovat

jde ti to...si nadanáá fáákt jen tak dál...

bude to fainýýý když toho napíšeš vííc..:)

7 haniskka- adminka haniskka- adminka | 16. března 2009 v 19:38 | Reagovat

juu kuju moc :)... dost mě to baví... zitra sem dám duhou kapitolu... už na tom makám ;)

8 Nikol Nikol | 17. března 2009 v 15:55 | Reagovat

nepřemýšlala jsi o tom, že by jsi napsala knížku?peknej blog

9 haniskka- adminka haniskka- adminka | 17. března 2009 v 17:07 | Reagovat

kuju moc :).... už je tu i část druhé kapitoly.. :)

10 TeSSiiii (I♥ Twilight saga)→TWILIGHT TeSSiiii (I♥ Twilight saga)→TWILIGHT | Web | 1. května 2009 v 19:08 | Reagovat

cauky muzu si dat na blog i tuto?sice ctu tepr 2dil ale jeto dobre

11 Janushka Janushka | Web | 5. května 2009 v 19:07 | Reagovat

wow nechapu jaktoze jsem ji nenasla driv je uzasna jak jinak tak ja jdu cist dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama