2. kapitola- 1. část- sympatie

17. března 2009 v 15:54 | Haniskka |  Nový život
Sympatie
Bylo zvláštní nespát, ale za tu noc se toho dalo mnoho stihnout. Neměla jsem co dělat, tak jsem si vzala nějakou knížku. Ani nevím jak se jmenovala, protože mě moc nebavila, ale krátila mi čas. Edward s Bellou byli doma s Nessie, Emmett s Rosalie byli ve svém pokoji stejně jako Alice s Jasperem a Esme s Carlislem. Jacob byl někde venku na hlídce a v obývacím pokoji jsem zůstala jen já s Chrisem.

"Co to čteš?" zeptal se Chris.
"Ani nevím, moc mě to nebaví" odpověděla jsem popravdě.
"Tak proč to čteš?" zakřenil se na mě a já mu úsměv oplatila.
"Nevím co jiného bych měla teď dělat." Řekla jsem a otočila jsem stránku.
"Já bych věděl, ale na to se ještě moc neznáme." Byla jsem překvapena jeho upřímností, ale tenhle typ humoru se mi u něj líbil.
"Přemýšlela jsem že bych přetočila čas, ale začínám tak by to mohlo dopadnout tak, že by jsme se ocitli v roce 2109" podívala jsem se mu do tváře, ale mihnul se tam jen letmý úsměv pak se podíval jinam.
"Na co myslíš," zeptala jsem se a odhodila knihu.
"Na to, co bude zítra. Když jsem byl člověk, tak jsem měl nějaký rozvrh, podle kterého jsem se řídil, ale tady je čas neomezený." Zasmál se a přepnul program v televizi.
"Myslela jsem si, že jsi si za ten měsíc už zvykl." Otočil se na mě a odpověděl.
"Ani ne, zítra mám v plánu jít na lov, půjdeš semnou?" na tváři se mu mihnul ten starý krásný úsměv.
"Jasně, ráda" řekla jsem a sedla jsem si za ním k televizi. Čas docela rychle plynul. Pustili jsme si nějakou komedii a tomu jsme se smáli další dvě hodiny.
Ráno, když se většina členů rodiny sešla v obývacím pokoji bylo hned o zábavu postaráno. Většinou se vše točilo kolem malé Nessie, prostě si dokázala k sobě upoutat kohokoliv.
"Dnes má přijít Charlie" řekla Bella a nervózně se podívala na mě a na Chrise. Je pravda, že jsem se ještě přímo s člověkem nesetkala a nevím jaká bude moje reakce, ale na dnešek už máme s Chrisem něco naplánováno a tak se s ním možná ani nesetkáme. Chrise napadlo to samé, protože řekl
"Chceme jít s Hannah lovit, pokusíme se tam zůstat co nejdéle to půjde." Belle se zjevně ulevilo, protože se na jejím obličeji opět vrátil úsměv.
Obula jsem si tenisky a oblékla si pohodlné džíny a triko a už jsme mohli vyrazit.
"Jste si jistí, že nechcete, aby šel někdo s vámi?" ptala se ustaraně Esme. Řekla bych, že i za tak krátkou dobu, jakou tu s Chrisem jsme, jsme se stali jejími dalšími dětmi.
"Ne, určitě to zvládneme" řekla jsem a zazubila jsem se na Chrise, ten mi oplatil stejně a už jsme vyběhli z domu. Po cestě k lesu jsme potkali pár vlků, s Jacobem jsme se potkali už u domovních dveří. Vběhli jsme do lesa a začali nasávat vůně, jako první jsem ucítila losy, které byli nedaleko nás, ale když jsem se chtěla rozběhnout, ucítila jsem lákavější vůni, Chris ji asi zpozoroval také a škádlivě se na mě podíval.
"Kdo ji uloví dřív" ještě jednou se usmál a už běžel. Nechala jsem se unášet vůní. Byla to vůně pumy, která byla necelý kilometr od nás. Chtěla jsem ji ulovit nejen proto, že jsem měla hlad, ale hlavně jsem chtěla vyhrát. Běžela jsem co nejvíc to šlo a předběhla jsem ho. Pumu jsem měla už téměř na dotyk a když jsem na ni skočila, chtěla se ubránit a tak začal malý boj. Nakonec jsem jí prokousla hrdlo a pocit z vítězství byl sladký. Nezdálo se, že by to Chrisovi nějak moc vadilo. Opíral se o strom se stejným úsměvem jako vždy.
"Zdá se, že ti nevadí prohrávání, co?" zeptala jsem se a neubránila jsem se úsměvu.
"Ne, za ten pohled to stojí" zakřenil se na mě, ale já to nepochopila
"Za jakej pohled?" zeptala jsem se.
"Sluší ti to, když jsi nebezpečná" myslela jsem, že si ze mě dělá jen srandu, ale jeho výraz byl vážný. Kdybych se mohla červenat, tak bych se červenala.
"Sluší ti to, když se nezlobíš s prohry" opáčila jsem a zaculila se na něj.
"Tak schválně, kdo rychleji uloví losa" řekl a vyběhl.
Takhle jsme spolu závodili asi ještě další hodinu, než jsme uznali, že jsme plní. Vyhrála jsem dvakrát, ale on byl lepší, vyhrál třikrát. Kupodivu mi to nebylo ani trošku líto, byla jsem ráda za hezky strávený den. Řekla bych, že jsme se s Chrisem dost sblížili.
"Hezkej den, že?" řekl a krátkým pohledem se na mě podíval. Chvíli jsem si myslela, že umí číst myšlenky, jako Edward, protože jsem myslela na to samé.
"Krásnej" přiznala jsem.
Pak jsme mlčky utíkali domů. Charlieho auto už před domem nestálo a tak jsme zjistili, že máme čistý vzduch. Vešli jsme domů a to už k nám šla malá Nessie. Začala natahovat ruce a tak jsem ji vzala do náručí a ona mi ukazovala, jak se měla s dědou Swanem. Postupem času se setmělo a malá Nessie v mém náručí usla.
"Dej mi ji, zanesu jí do postele" řekla Bella a já jí malou podala.
"Jakej byl lov?" zeptal se Emmett, ale neodvrátil oči od televize, kde dávali fotbalový zápas.
"Soutěžili jsme, kdo uloví dřív nějaké zvíře" řekl Chris a poznala jsem, že se chce pochlubit svou výhrou.
"A kdo vyhrál?" zeptal se se zájmem Carlisle.
"Dvakrát já a třikrát Chris, ale jednou podváděl" řekla jsem a podívala jsem se s úsměvem na Chrise. Ten, ale nesouhlasil.
"To není pravda, ten los se vyplašil sám" řekl a v tu chvíli na něj letěl polštář, který jsem měla vedle sebe na pohovce. Ten jej ale chytil a hodil ho zpět na mě. Tak jsme se tam prali asi další dvě minuty a přidal se k nám i Emmett, ale když jsme svrhli vázu s květinami, tak nás Esme okřikla, že se nemáme chovat, jako malé děti a tak jsme toho nechali. Pro sebe sem si slibovala, že mu to určitě oplatím. Edward se začal smát a řekl
"Být tebou tak s ní večer nezůstávám o samotě, mohlo by se ti něco smát" uvědomila jsem si Edwardův dar a zasmála se spolu s ostatními.
 


Komentáře

1 Bety Bety | 17. března 2009 v 18:20 | Reagovat

moc pekny.... skoda jen ze uz to neni moc o edwardovi a belle

2 hanessie-adminka hanessie-adminka | 17. března 2009 v 18:43 | Reagovat

já vím no... chtěla jsem to jako pokračování, ale s novým příběhem :)

3 Janushka Janushka | Web | 5. května 2009 v 19:23 | Reagovat

jůůů jdu dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama