EDWARD

23. března 2009 v 18:27 | Hanessie |  Nový život
3. EDWARD
Za měsíc a půl jsme se snažili vymyslet, jak nejlépe ochránit Hannah. Náš čas, než k nám Volturiovi přijdou se rychle krátil. Když jsme byli s Bellou u nás v domku a asi po sté jsme řešili jak to udělat neviděl jsem jiný způsob, než boj.
"Třeba to nebude tak zlé, třeba se uspokojí s tím, že s nimi nechce." Řekla Bella.
"Tomu ale sama nevěříš, že? Hannah je pro ně až příliš cenná, budou ji chtít získat na svou stranu. Nejhorší je, že ten dar ještě neumí používat." Řekl jsem. Byl jsem ustaraný. Bál jsem se, že se něco stane Belle, nebo nedej bože Nessie.
"Někdo by ji měl říct, jak to používat. Někdo by ji to měl naučit. Nabídnu se jí sama." Tím mě malinko rozesmála.

"Ty snad víš jak ovládat čas? Dělala jsi to někdy? Nikdo z nás tu s tím nemá zkušenosti, nikdo z nás ji nemůže naučit nic jiného než boj. To je jediné možné východisko." Řekl jsem, ale stoprocentně jistý o tom, že bude boj jsem nebyl. Možná se nás budou Volturiovi po posledním setkání bát tolik, že se neodváží k tomu si nás ještě víc znepřátelit. Ale to jsou jen moje domněnky.
Začalo svítat. Nessie ještě spala svým klidným spánkem a já jsem s Bellou ležel v posteli. Hladil jsem ji po vlasech a čas od času jsem jí do ucha zašeptal "Miluji tě." Vždy se usmála a odpověděla "To já tebe přece taky." Políbili jsme se a na nějakou dobu jsme měli co dělat. Asi v osm hodin se Nessie vzbudila a dožadovala se naší přítomnosti.
"Asi bychom jí měli vzít za ostatními." Říkala Bella.
"Myslím, že bychom měli jít lovit. Naposledy jsme byli před týdnem a já mám už docela hlad." Hrdlo už mě pekelně pálilo od včerejška, ale rozhodl jsem se počkat na dnešek.
"Taky si myslím, že je to dobrý nápad. V noci jsem nad tím přemýšlela." Řekla Bella.
"Jo, lov." Radovala se Nessie. Hodně často chodila Nessie lovit s Jacobem. Tak tedy můžeme vyrazit. Les byl všude kolem nás, ale kvůli Nessie jsme nikdy nechodili moc daleko. Zastavili jsme se kousek od naší louky. Tenkrát jsem před Bellou odhalil, jak vypadám na slunečním světle.
"Cítíš to?" zeptal jsem se, ale docela zbytečně, protože Bella i Nessie už běžely ulovit svou oběť. Já osobně dávám přednost pumám, stejně jako Bella, ale Nessie má nejraději losy. Ulovil jsem dvě pumy a losa a měl jsem dost. Skončil jsem o dost dřív, než ty dvě, ale to proto, že v tom mám století praxe. Bella se i po té době, co je upírkou sem tam umaže, kvůli boji s pumou, přestávám věřit, že se to ještě někdy zlepší.
"Je něco nového?" zeptal jsem se, jakmile jsme došli do obývacího pokoje, kde už seděli všichni kromě Hannah a Chrise..
"Alice měla vidění, Volturiovi změnili svoje plány. Původně jich mělo jít asi deset, ale teď mají v plánu poslat jen Jane, Aleca a nějaké strážné." Řekl Carlisle a posadil se na pohovku vedle Esme, chytl ji za ruku a pokračoval "Nebude to takový problém, jak jsme si mysleli. Zřejmě nemají v plánu bojovat, chtějí se dohodnout, ale měli bychom být na pozoru." Dořekl a asi 5 vteřin bylo ticho, přerušilo ho až Emmettovo znuděné povzdechnutí.
"Myslel jsem si, že alespoň teď bude boj" řekl a šlo na něm vidět, jak je zklamaný.
"A kde je vlastně Hannah a Chris?" zeptala se na otázku, kterou jsem si teď mohl přečíst v mysli ostatních.
"Jsou na lovu." Odpověděl jsem místo ostatních. Nikoho už moje odpovědi nelekali. Všichni byli zvyklí, ale někdy jsem si přál, abych to mohl vypnout a vše aby bylo normální.
Nessie se dožadovala něčí pozornosti. Obvykle, když tu byla Hannah, tak se jí automaticky ujala, ale nebyla tu a tak se snažila upoutat naši pozornost.
Asi v sedm hodin přišli do domu Hannah a Chris. Vypadali zamilovaně. Asi jim k tomu pomohly moje narážky. Vždy jsem si myslel, že nikdy nikdo nebude nikoho tak milovat, jako já miluji Bellu, ale zdálo se, že máme slušnou konkurenci. Chris se ani o krok nehnul od Hannah a ta se na něj zamilovaně dívala. Zdědili můj pokoj, ale pokud to takhle půjde dál, bude se muset stavět nový dům. Abych pravdu řekl Esme už nad tím přemýšlela, ale říkala, že si počká až jestli bude svatba.
"Jakej byl lov?" Zeptala se Alice a přitom aranžovala novou kytici do vázy.
"Hannah je úžasná." Řekl Chris a zasněně se podíval na Hannah.
"Ale nejsem, je to můj dar." Řekla Hannah a oplatila mu úsměv.
"Co je s tvým darem?" Zeptal se Carlisle se zájmem. Místo Hannah však odpověděl Chris.
"No my…. Já měl malou nehodu. Utíkali jsme lovit a mysleli jsme si, že půjde vše podle plánů a nikde nenarazíme na žádného člověka, ale asi jsme zamířili špatným směrem a mířili jsme přímo k nějakému kempu." Řekl Chris a všichni napjatě poslouchali.
"Hannah ucítila tu krásnou vůni a tak zadržela dech, ale já jsem to nějak nezvládl." Řekl a omluvně se podíval na Carlisla. Všichni vypadali vystrašeně, až na mě. Já už totiž věděl jak to dopadne.
"Rozběhl jsem se, byl jsem úplně pomatený tou krásnou vůní, ale Hannah prostě vrátila čas do doby, než jsme se ocitly u té rezervace. Samozřejmě, že jsem byl tou vůní posedlý i přes to, že jsme byli dost daleko. Z mého chování poznala, že to ještě není v pořádku a tak použila podruhé svůj dar." Všichni se teď otočili na Hannah a ta vypadala rozpačitě. V její hlavě jsem vyčetl prosbu, aby se na ní všichni tak nedívali. Tak jsem se otočil zpět ke Chrisovi a ten pokračoval.
"Zastavila čas úplně a snažila se mě natlačit na strom, celá se na mě přitiskla a já jsem neměl šanci." Usmál se, ale asi mu moc do smíchu nebylo.
"To je úžasné" řekl Carlisle a povíval se na mě.
"A co se týče tebe, to se stává. Pořád jsi novorozený a neumíš se ovládat. Zatím jsi nebyl v kontaktu s lidmi, takže je to normální. Dořekl a znovu si mě měřil zkoumavým pohledem.
"To není možné, jak to, že jsi ty Hannah neměla touhu lovit, jakmile jsi ucítila lidskou krev?"
Řekl Jasper a podíval se na Hannah.
"Nevím, hned jak jsem ucítila člověka měla jsem tendenci to nějak zastavit. Pak jsem se podívala na Chrise a ten s tím měl problémy, tak jsem se to snažila nějak zastavit." Dořekla a sedla si do klína Chrisovi, který se mezitím posadil na pohovku, ten si kolem ní omotal ruce a hlavou mu běželo hned několik otázek. Například: Myslí si o mě Hannah, že jsem zlý? A jsem? Bojí se mě? Opustí mě? Pak zatřásl hlavou a políbil Hannah na krk. Zaposlouchal jsem se do mysli Hannah a ta přemýšlela jak by mu mohla pomoci a že by s ním chtěla být sama. Musel jsem se usmát, protože mi to připomnělo Bellu.
Nessie už usínala Hannah v náručí a tak jsme se rozloučili s ostatními a přešli jsme do naší chatky. Bella uložila Nessie do postele a lehla jsi do postele.
"Nepřipomíná ti Hannah mě? Taky jsem se dokázala ovládnout." Řekla a podívala se do mé tváře.
"Ano docela ano. Líbí se mi jak dokázala vyřešit situaci s Chrisem." Řekl jsem a v místnosti nastalo ticho.
 


Komentáře

1 maky maky | 23. března 2009 v 20:29 | Reagovat

nádherná povídka...moc se mi líbí,krásně se čte:)

2 Bety Bety | 24. března 2009 v 22:04 | Reagovat

wow Super!! povedeny.. :) a sem rada ze tam je jako hlavni postava Edward!! :) super jen tak dal :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama